Dračí lodě jezdím od roku 2010, o dva roky později jsem se ocitla v pozici, kdy i přesto, že jsem patřila mezi nejmladší členy týmu (jak věkově, tak služebně), jsem začala koučovat své parťáky (věkově i služebně na vyšších postech žebříčku).
Nápad vznikl, jak jinak, v hospodě. A přišel s tím náš současný levý háček s naším dvorním ajťákem. Zprvu jsem se dost bránila. Mělo to několik důvodů. Za prvé – byla jsem nejmladší, nebudu přece fexírovat starší pardály. Za druhé – plavala jsem x let, nepádlovala jsem x let, tudíž jsem tomu nerozuměla tak, jak bych si přála. Za třetí – měla jsem zkreslené představy o celém dračím sportu. A za čtvrté – zkrátka mi chyběly koule.
Tyto fakty ovšem moji přátelé dračího spolku neviděli a důvěru do mne vložili. A tak se jednoho jara událo, že jsem se stala trenérem Pilsner Dragons. A mám na to dokonce i papír (ručně kreslený naším pravým háčkem a posvěcený mými dračáky). Trenérský certifikát mi hrdě visí doma na zdi. Z počátku jsem se na něj dívala často, je opravdu krásný a komu domu visí ruční výroba tohohle kalibru, lichotil mi zkrátka ego. Teď už na něj koukám míň a z jiných důvodů – abych neusnula na vavřínech a aby mi ve chvílích trudomyslnosti dokázal pozvednout na duchu jako cimrmanovský míč.
Jsem extrovert a práci s lidmi mám ráda. V tomto případě se ještě přidává kombinace toho, že pracujete s kolektivem, který je pro věc zapálený a důvěřuje vám. Ideální varianta, která je pro vás samotné smrtícím koktejlem. Nesete obrovskou zodpovědnost, aby… Se to líbilo. To bavilo. To nezevšednělo. To obohacovalo. To vedlo k vytyčeným cílům. To kolektiv nerozdělovalo. To neničilo zdraví. Abyste se z toho sami nezcvokli.
Představte si partu kolem třiceti dospělých lidí, čtrnáctiletou bubenici a vás, cholerického trenéra s optimisticky-naivně-realistickou vizí, který se občas vyjadřuje, že je potřeba překladač, abyste alespoň trochu zachytili, o co mu jde. Tento mumraj je nepřebernou studnicí všemožných situací (od těch úsměvných až po ty řádně nasrávací, které jsou nakonec u stolu v hospodě zmiňované taky s úsměvem). Hranice mezi srandou a nesrandou je ovšem tak tenká…
Sranda je, když partička stojí na břehu, vy sám sedíte v lodi a už po stopadesáté odříkáváte jména, kdo, kde, za kým, před kým a vedle koho sedí s vyčítavým pohledem, že už by si to mohli všichni pomatovat (bez přihlédnutí k faktu, že téměř každý trénink je posazení vzhledem k proměnné jinak).
- Sranda přestává být v okamžiku, kdy uděláte pár prvních záběrů a zjistíte, že celá šaškárna na začátku byla zbytečná, protože jste moc doprava, doleva nebo ryjete špičkou lodě o dno.
Další sranda nastává v okamžiku, kdy tuto situaci začnete řešit uprostřed řeky, většinou jediným možným způsobem – přesazováním. Třeba jako: „Takže ty z desítky se prodereš přes ostatní a půjdeš na druhou. Ty z pětky se šoupneš na desátou. Ty z dvojky vpravo na šestku vlevo. Ty z šestky půjdeš na buben a ty z bubnu na kormidlo. A kormidlo přebývá? Aha, ok, tak si teď skoč do vody a zbytek si doplav, abychom nebyli moc doprava, teda doleva. No vždyť víte!“
- Sranda následně přestává, když se všichni sborem začnou přemisťovat. Vzhledem k tomu, že nejsme na Start Treku a teleportace nelze, pohybujeme se na hranici cvaknout či necvaknout.
Sranda je, když na blížící se závody máte nahlášeno dvacet čtyři lidí, když na pádlování potřebujete dvacet.
- Sranda přestává v okamžiku, kdy si sednete nad papír a jdete dělat tabulky střídání. Tady se z vás musí stát bezcitná bestie nehledící napravo nalevo a nekamarádíčkovat se s potencionálními střídači. Jakmile se totiž začnete zaobírat emoční stránkou věci, jste v háji.
Orangutan brání dotyčnému udržet pádlo a žaludek pod kontrolou!
Sranda je, když se večer na závodech slaví a někdo se ráno probudí s větší opicí než vy. Respektive, když vy máte opici, zatímco někdo má orangutana.
- Sranda přestává být, když orangutan brání dotyčnému udržet pádlo a žaludek pod kontrolou.
Sranda je, když partička čeká na nádraží na odjezd vlaku na závody. Baví se. Směje se. Těší se. A mimo jiné čeká na posledního člena týmu. Za kterého nemáte střídání.
- Sranda přestává být v okamžiku, kdy vlak odjíždí za pět minut a člen stále nedorazil. Vy se mu nemůžete dovolat. Zkouší to druhý člověk. Třetí člověk. Vlak jede za tři minuty. A vy víte, že dotyčný byl včera pařit. A máte neblahé tušení, že zřejmě skončil v posteli s orangutanem.
Sranda je, když si děláte tréninkovou přípravu. V rámci mentální bouře, která probíhá ve vaší trenérské části mozku, si píšete pouze zkratky jako TE, RY, VL, Ž, MAĎ a k tomu kreslíte různé symboly jako šipky, vlnky, hvězdičky a pyramidy s tím, že si určitě vzpomenete na přesný scénář, až se na to za čtrnáct dní budete koukat před tréninkem. Jste potěšeni, jaké tréninkové srandindy jste si připravili.
- Sranda přestává v okamžiku, kdy po čtrnácti dnech dojde na zmiňovaný trénink, vy před tréninkem koukáte do notesu a snažíte se rozklíčovat obrázky s popiskami, které připomínají spíše kresbičky dětí ze školky s prvními pokusy o psaní písmenek.
Sranda je, když vám ve středu zvoní telefon a volá vám dračí kamarád. Říkáte si: „Jé, to je milý, že volá.“
- Sranda odchází s větou z druhé strany drátu, kdy se dotyčný omlouvá z víkendových závodů.
Říkáte si: „Jé, to je milý, že volá.“
Sranda je, když máte na víkendové závody přesný počet lidí do lodě, tedy dvacet pádel, buben a nejlépe i vlastního kormidelníka.
- Sranda to přestává být v okamžiku, kdy vám ve středu, jednou i víckrát, zazvoní telefon s melodií příchodu zla ze Star Wars (tuto melodii si totiž nastavujete s železnou pravidelností, a to vždy týden před závody, u každého dračího kontaktu). Po telefonátu většinou víte, že vás síla opustila a vy se musíte porozhlédnout po náhradním řešení. Většinou voláte do řad klonů a půjčujete si rekruty (tedy kamarády z jiné posádky).
Ovládáme naštěstí um, který to v srandu obrátí!
Sranda je tahat za jeden provaz, společně si stěžovat na pohmožděné boky, mokré spodní prádlo a zánět spojivek od stříkající vody. Sranda je být v početné partě, kde se cítíte mezi svými a kde neva, že zrovna někdo střídal nebo že zrovna nemáte den. Sranda je jít společně běhat, plavat nebo na výlet do hor. Sranda je koukat na děti vašich parťáků, jak k vám běží jako k vlastním.
Sranda je prakticky všechno, co vás v naší dračí společnosti potká. A že vás toho potká opravdu hodně. A když už třeba nastane situace, že to sranda přestává být, ovládáme naštěstí um, který to v srandu obrátí.
Nechť tjenéja i tým sranda provází!
K.
