Základní průvodce dragonboatingem

Dnes bych vás ráda seznámila s pár informacemi, které pro vás budou nedocenitelné, pokud si pohráváte s myšlenkou, že byste zavítali na palubu dračí lodě. A nám se uleví, protože už nebudeme slýchat: „Jé a vy jako veslujete?“ nebo: „Kde máš veslo?“

Čínský stařeček 

• Dračí lodě pocházejí ze Starověké Číny. Připravte se ale na to, že tenhle přes dva tisíce let starý frája rozhodně není aušus jako mraky čínských produktů. Je to komplexní sport, který vás nadchne svojí rozmanitostí, a to jak sportovní tak sociální. Zde je Made in China známkou kvality.

„Made in China je známkou kvality!“

Pádlujeme! 

• Jednou provždy – na dračí lodi se pádluje. Neveslujeme! Máme pádla. Každý jedno. Nepoužíváme vesla! Pokud nehodláte spáchat harakiri hned na začátku svého dračího snažení, zapište si to za uši fixkou. I když zase na vaši případnou obranu – ono když o tom výjimečně někdo napíše v novinách nebo spíš v plátku, který hraničí s bulvárem (o to čtenějším), že veslování na dračích lodích je super, že veslo svoje mít nemusíte, protože pořadatelé vám vesla zajistí a pro jistotu se s tím veslem redaktor ještě vyfotí a napíše, jak se to veslo skvěle drží… Vy už jste teď ale naštěstí osvícenější!

Drobeček

• Taková dračí loďka, přirovnejme ji k velké, opravdu hodně velké, kánoi, je ve skutečnosti těžkotonážní torpédo. Sama o sobě váží plus mínus čtvrt tuny, a když si do ní všichni vlezou a rozjedou to, valí se toto torpédo s živou váhou o plus mínus dvou a půl tunách v rychlosti od 13 do 20 km v hodině. Není proto radno pokládat si loď na nohu či se válet na nafukovacím lehátku v blízkosti, kudy si to loď štráduje (obojí vím z vlastní zkušenosti – jedno jsem zažila na vlastní kost a druhé na vlastní oči, když si pán myslel, že největší vzrůšo bude doplavat doprostřed závodní dráhy a čekat na start čtyř drobečků). A pozor, dračákovi neuplavete. To se pak musíte jen modlit, aby vás kormidelník přes bubeníka viděl.

Oblečení

• Řeknete si: „Budu sedět v lodi, tam mi mokro nehrozí.“ Omyl! Vezměte si všechno dvakrát, od spodního prádla až po dvoje boty. A pokud nemáte rádi mokré vlasy, tak i fén. V jednom přijdete a odejdete, v tom druhém si půjdete „zaplavat“. Připravte se na to, že ze začátku budete komplet zlití vy, ti před vámi, ten vedle vás, ti křížem před vámi, ti za vámi. Zkrátka všichni v dostřelném poli, tedy kam až voda docákne. Na závody si budete vozit přebytečné množství suchých věcí (když je zima, budou vám ti méně zodpovědní závidět, když zima není, budete středem vtípků, že byste jenom na své věci potřebovali vlečňák). A pak to třeba dopracujete až tak, že si budete brát k tréninkovému oblečení i náhradní tréninkové oblečení, protože jste natolik talentovaní, že spadnete z mola do vody ještě před samotným tréninkem nebo třeba spadnete uprostřed tréninku z kormidla (obojí opět znám na vlastní kůži, nutno podotknout, že nikdy ne mojí vinou – pokaždé za to mohly boty, kluzký boty).

Kontaktní sport

• Sice sedíte na své lavičce, na svém místečku, u svého bortíčku a nikdo by vám do toho vašeho soukromého prostoru neměl zasahovat, ale… Připravte se, že v začátcích vašeho soupeření s technikou budete ve fyzickém kontaktu se všemi kolem vás neustále. Je to vlastně dost podobné jako s tím cákáním. Ten před vámi od vás bude mít namasírované mezilopatkové svaly a třeba i pár krvavých škrábanců. Ten vedle vás bude mít naklepaný loket své horní ruky, do které budete pořád žďuchat svou horní rukou. A co hrozí vám? Krom výčitek svědomí, že mlátíte svoje parťáky, vás může potkat to, že se bouchnete palcem spodní ruky o bort nebo že vás budou bolet ruce od mlácení přísedících. Dříve či později se s technikou skamarádíte natolik, že už nebudete ohrožovat lidi kolem sebe a přijdou další nováčci, kteří si budou sedat za vás, budou bouchat do vás a vy budete přesně vědět, jak se cítí. O to přátelštěji se na ně budete tvářit a ujišťovat je, že ty modřiny na zádech už jste tam měli (a v hlavě bude spřádat plán, jak chudákovi zkroušenému výčitkami na oplátku šlápnete na nohu). Hlavně si s tím nedělejte hlavu, úsměv a jedno „promiň“ to spraví. Všichni jsme začínali a všichni si občas ještě do někoho bouchneme.

„Všichni jsme začínali!“

Velká parta

• Při plném obsazení je v lodi celkem dvacet dva lidí. Dvacet pádlujících – deset na pravé a deset na levé straně. Na špičce sedí bubeník, který mlátí do bubnu hlava nehlava a řve jako tygr. Chudák neví, kam se jede, protože sedí zády do směru jízdy. Ale zase se dobře baví, protože se celou dobu kouká na dvacet mokrých a námahou zkroušených pádlujících. Vzadu pak stojí kormidelník, který kormidlem ponořeným z části do vody udává směr. Kormidelník má skvělý výhled – vidí namakaná záda celé dvacítky a snaží se přes řvoucího bubeníka, který se pořád komíhá nahoru a dolů nad bubnem a divoce švihá rukou do strany, vidět krásy a nástrahy po i proti proudu. Mimochodem, v těch směrech jízdy je občas taky binec – třeba jednou na národním šampionátu byla přítomna národní TV a dělala z probíhajících závodů reportáž, kdy si pan hlasatel zřejmě splet dragonboating s veslováním (asi chvíli před tím četl „Hrom“) a sebejistě prohlásil, že si dračí loď víceméně při své jízdě couvá. Takže ne, my běžně necouváme, jezdíme dopředu stejně jako cyklisti či běžci na lyžích.

Bubeník

• Vidíte toho nejmenšího, nejhubenějšího, zkrátka kulturistu z Buchenwaldu? Tak to je bubeník, v drtivé většině tedy bubenice. Se začátečním popisem jsem to trochu přehnala, protože zrovna třeba takové svaly jsou na bubnu sakra důležité, po hlasivkách a smyslu pro rytmus třetí nejdůležitější. Jo, vlastně ještě dobrý sluch. Ale všechno hezky popořadě. Takže hlasivky – bubeník musí přeřvat věčně se vybavujících dvacet lidí, kteří u toho ještě čvachtají vodou. Bubeník musí dokřiknout přes těch dvacet lidí na kormidelníka, který stojí o dvanáct a půl metru dál (tak dlouhá je totiž dračí loď). Bubeník musí mít pronikavý a úderný hlas (upištěný bubeník vám dříve či později leze na nervy tak, že se bavíte a čvachtáte o to víc, abyste ho neslyšeli). Rytmus – bubeník musí vnímat pohyb lodě, pohyb pádlujících a správně se do toho trefovat s úderem paličky. Takový bubeník mimo rytmus dokáže nadělat paseku. Svaly – je sakra těžké se držet jednou rukou za tělem opěrátka mrňavé židličky, sedět na kousku zadku, opírat se špičkama a do toho se hýbat s lodí a máchat divoce druhou rukou svírající paličku. Svaly vás zkrátka udrží na koni (tedy drakovi), ale zase nemůžete vážit metrák, abyste toho koně neutopili od hlavy. A sluch, bože sluch – chudák bubeník musí mezi zvukem bubnu, svým řevem, čvachtáním vody, funěním pádlujících, svým funěním a občasným hecováním od kormidelníka (při závodě tyto zvuky vynásobte čtyřmi, protože většinou jedou čtyři lodě, a ještě přidejte hlahol ze břehu), slyšet udýchané a sekané povely háčka, který mu diktuje, co bude za sekundu muset zařvat na celou posádku a ta to za druhou sekundu bude muset udělat. Do toho si ještě představte, že máte za úkol pozorovat, co se děje v lodi a dělat aktuální kosmetické úpravy. Pak pozorujete, co se děje při závodě v ostatních posádkách, hlaste to háčkům, a pomáhejte hlídat taktiku. Musíte být i sečtělí, protože pak máte bohatou slovní zásobu, jelikož poslouchat deset minut pouze „Hop, hop, hop, jedu, jedu, jedu, hop, hop“ je na palici. A hlavně, hlavně motivujte celou posádku k nadlidskému výkonu. A teď si představte všechny výše zmíněné činnosti v jednu chvíli. Připadávám to pořád jako hračka? Tak si představte, že je vám devět let. Přesně tolik totiž bylo naší bubenici, když s touhle srandindou začala. Teď už je Kája o něco starší a zkušenější, a jakmile nám nesedí na bubnu, jsme celí nesví, protože ona je pro nás ta nej.
  

  Kája bubnuje už od svých devíti let!

Háčkové 

• To jsou ti dva hned pod bubnem. Ti, kteří jsou jako první vidět. Ti, kteří mají krásné fotky z čela. Ti, kteří když se nesejdou spolu v tempu, zbytek posádky je namydlený. Ti, kteří umí mluvit během pádlovaní tak, aby jim bylo alespoň trochu rozumět a byli slyšet. Ti, kteří mají bohaté zkušenosti. Ti, kteří mají cit. Ti, kteří se dokáží rozhodnout během sekundy. Ti, kteří umí improvizovat. Zkrátka ti, kteří dračí taškařici při jízdě šéfují a ví, co je třeba. Podle hlasové aktivity se na první pohled může zdát, že to celé řídí bubeník. Ano, řídí, do jisté míry. Jak už jsme si vysvětlili, bubeník je spojovacím a nepostradatelným článkem mezi tělem (od druhé lavičky dál) a hlavou (první lavička). Háčkové se mezi sebou v případě potřeby domlouvají, radí, upravují taktiku, každý sleduje dění na své straně, hlídá případný hokus pokus od soupeřů a stačí si dokonce i sdělit, jaké je štěstí, že si před závodem odskočili. Jak háček řekne, tak bude. Díky této hierarchii dokáže posádka šlapat jako švýcarské hodinky.

Kormidelník 

• To je ta osoba, která jako jediná v lodi za normálních okolností stojí. Občas může sedět (to zrovna odpočívá), být v podřepu (to když nechce vytvářet zbytečný odpor vzduchu svou tělesnou plochou) nebo se snaží doplavat loď (to když mu podklouznou boty). Většinou ho poznáte podle toho, že má divně velké pádlo, tedy kormidlo, kolem pasu gumicuk (to aby si mohl kormidlo řádně připevnit k lodi), v chladnějším počasí je nepatřičně nabalený (na kormidle se moc nehýbe, takže udržet tělesné teplo je pro něj otázkou přimrznout či nepřimrznout) a v létě je pro změnu nepatřičně odhalený (u vody se krásně opálíte, co teprve na vodě). Bez kormidelníka by byla dračí loď bezradná. On je ten, kterého málo slyšíte, nevidíte (kromě bubeníka teda), ale zaručeně poznáte, že loď opustil. Zároveň je i ten, který může během sekundy pohřbít veškerá vaše kolektivní snažení. Nese ohromnou zodpovědnost, proto je posádkou hýčkán (do doby, než vám to zařízne, to mu pak schováváte kormidlo i gumicuk).

Síla 

• Nejpočetnější skupinou dračí posádky jsou motory, takže všichni pádlo držící. Bez motoru by to prostě nešlo. Bubeník by neměl na koho hulákat, kormidelník by si připadal jak na gondole a háčci by za sebou neměli mocnou sílu, která je veze vpřed. Všichni pádlující tahají za jeden provaz, šlapou jako jeden stroj. Jakmile jeden z nich silově vypadne, ostatní ho podrží, pomůžou mu. Cítíte tu neskutečnou euforii z kolektivního úsilí. A to je přesně to, co je na dračích lodích tak super. Kolektivní sporty jsou obecně fajn, ale řekněme si na rovinu – třeba takový fotbal – Pepa s Tondou zrovna utíkají s mičudou k bráně a Lojzík to sleduje od středu a drží jim palce, ať je z toho gól. Na dračákovi tohle nezažijete, tady nikdo nepřihlíží, tady maká do posledního dechu i ten fyzicky nejslabší, protože mu prostě míra momentální zodpovědnosti za parťáky nedovolí jen tak „přihlížet“. Od prvního do dvaadvacátého draka jste nepostradatelní. Až když se ocitnete na místě jako Lojzík, nezbyde vám než držet palce, ať to pro tu vaší bandu dopadne dobře. Pokud ale nejste těhotní, zranění či nemocní, do lodě se dostanete vždycky.

To je dalších pár dílků do dračí skládačky. Teď už musíte být zákonitě do dragonboatingu zaláskovaní.

K.