Naše dračí taškařice je celoroční záležitost, od jara do jara. Má sice jasně daný začátek a konec závodní sezony, tedy na přelomu března/dubna šup drtiče mrazu a hrr trénovat na vodu, pak samotná závodní sezona až do září, po kterém by se nabízel konec k poslednímu závodu, tedy Mistrovství České republiky, a havaj, pádla na zeď a nohy nahoru zase až do jara. Chyba lávky…
Teprve po mistrovství začíná ten pravý morál, teprve potom se prověří odolnost každého z nás. V době, kdy už je venku méně vlídno, světelně i teplotně, a kdy se většina lidí přesouvá do prostorů položených dále od vody či dokonce do uzavřených tělocvičen s topením, přesně v té době my začínáme tužit kořínek. Protože se blíží srdcový závod roku. Protože tohle na dračích nezažijeme. Protože přichází Krumlovský vodácký maraton.
Čeká nás měsíc podzimního dření na naší lenivé a smradlavé řece na ještě lenivějších, alespoň ne smradlavých, pramicích, za šera a zimy. Protože na nich my to jezdíme. Na nich my se trápíme. Na nich my se koupeme. Na nich my vyhráváme medaile. Fakt.
Bronzová pramice žen při práci
Na jeden den v roce z nudné turistické dálnice dravou a cvakání chtivou řekou…
Krumlovský vodácký maraton se jezdí pochopitelně na Vltavě, z Vyšáku či Rožmberka do Krumlova, po proudu co teče, protože organizátoři jsou hodní, a vodohospodáři jakbysmet, povolí kohouty, aby zvýšili průtok a na jeden den v roce udělali z nudné turistické dálnice dravou a cvakání chtivou řeku. Pokud patříte do skupiny vodáků našeho ražení, tedy vyznávajících skupinové aktivity, pojedete pouhých 24 km z Rožmberka. Pokud ovšem patříte do sólíčkařů či snesete v lodi ještě jednoho, čeká vás kilometrů 36 z Vyšáku.
Bronzová pramice můžu s optimismem na startu
Nenechte se zmást letní představou o bandě veselých vodáků na kánoích, zpívajících, pijících a soulodících. Tak za prvé první zavádějící na této představě je slovo „letní“. Tenhle maraton není ani trochu letní, jede se v polovině října, často počasí není letní ani babím náznakem a teplota vody nevybízí k příjemné termální koupeli. Proto jednou za rok sáhnete po neoprenu, povětšinou smradlavém neoprenu. To víte, zapařenina je zapařenina, ať větráte, jak větráte. A pak taky to čůrání… Když je váš, čůráte si do něj sami, když si ho půjčíte, čůráte do něj stejně jako asi dalších sto. Někteří to popírají. A někteří do něj nečůrají, fakt!
Banda veselých vodáků na kánoích, zpívajících, pijících a soulodících…
Další chybou je ta „banda veselých vodáků v kánoích“. Banda to sice je, ale každý druhý z té bandy je výhry chtivý a nebojí se vás majznout pádlem přes ruce či vám před jezem strčit do zádi, aby vám připravil srandu v podobě sjezdu šlajsny, v horším případě sjezdu mimo šlajsnu, ve směru, který nemáte tak úplně pod kontrolou. V kánoích tam taky moc lidí nepotkáte, nebo tedy jenom část, protože startovní pole se skládá z kánoí, kajaků, raftů, pramic, padlleboardů, vše v několika kategoriích. Plus jedna dračí loď bandy ze Štětí k tomu.
A poslední mystifikující bod v této představě je „zpívajících, pijících a soulodících“. Zpívat ne, spíš sípat, to jo. Pijících ano, ale rozhodně ne rum, ale výborný jonťák, který vám rozhýbe peristaltiku. Soulodících? Tak leda na startu, abyste získali nejvýhodnější startovní pozici. Zkrátka veselé startovní pole, které je tak četné, že při pohledu z břehu nevidíte vodu.
Premiérově náš první raft
Letos (rok 2016 pro čtenáře budoucích let) se jel 14. ročník a nás, Plzeňáků, byl rekordní počet – 28 závodníků napříč kategoriemi (pramice, rafty a pár kousků v kánoi pro devět lidí, pro fajnšmekry – 2x P5 M, P5 W, C9, RAFT TOUR, RAFT), 6 různě indisponovaných dospěláků na břehu (těhotní, hlídající mrňata, fotící) a zmíněná mrňata. Takže banda opravdu početná, no řekněte sami.
Považte tu dobu pádlování ve srovnání s desetiminutovým dvoukilákem!
A jak jsme letos dopadli? Celkem 3x bronz – v kategorii pramice ženy, jedna naše posádka v kategorii pramice muži, a pár našich v CéDevítce. Ostatní se umístili také solidně a byli v první polovině startovního pole. Zkrátka do 3 a půl hodin po startu jsme byli v Krumlově komplet (považte tu dobu pádlování ve srovnání s desetiminutovým dvoukilákem, který je naším standartním ročním závodním maximem). Krom bronzu jsme vylovili jednu střevní chřipku, jednoho orangutana a pár menších opic, jeden zlomený nos, rozseklou hlavu a otřes mozku (vše u jednoho kusu), jednu zlomenou ruku (u druhého kusu, který se zastal prvního kusu). A pak taky jednoho ženicha, který sice nebyl toho času v Krumlově a nekormidloval jako vždy, ale díky svému velkému dni v Plzni zajistil, že tradice jedné dračí svatby do dvou let žije dál!
Fanda a jeho pátá banda
A tímto činem opravdu končíme závodní část, po které následuje většinou měsíc volna z různých důvodů – musíme si oddechnout (od dřiny i od sebe v rámci prevence ponorkové nemoci), nechat zahojit vzniklá zranění (od puchýřů až po sečné a řezné rány – ono si nevyberete, loni si například jeden kus chtěl s kamarádem orangutanem pohrát s plechem a skončil se sešitým prstem na kost – spolu s událostmi letošního ročníku se přímo nabízí otázka, co nás čeká za rok a zda není na místě začít hrát například šachy) a sehnat tělocvičnu, kde začne po krátkém odpočinku mučírna pro zimní přípravu.
Část bronzové C9ky doplňující energii po dojetí
Oddech musí být – od dřiny i od sebe v rámci prevence ponorkové nemoci
A tím se kruh uzavírá, jelikož zimní rubárny se plynule překlenou do března… A už zase šaháme po drtičích mrazu… A kolotoč se točí dál.
A nás to baví!
K.